Vladimír Železný je český podnikatel, žurnalista a politik, bývalý ředitel TV Nova.
Narodil se 3. března 1945 v Kujbyševu (dnes Samara, tehdejší SSSR, dnes Rusko).
Kariéra
1963 odmaturoval na Střední všeobecně vzdělávací škole (dnešní gymnázium) v Praze a nastoupil na pozici asistenta produkce v Československé televizi (ČST). 1964 začal studovat na Institutu osvěty a novinářství pražské Univerzity Karlovy (dnešní FSV UK) obor Sociologie-publicistika.
1968 působil v ČST jako redaktor a přispíval do časopisů Reportér + Student. Během srpnové invaze téhož roku se aktivně účastnil ilegálního televizního vysílání proti okupaci. Poté odjel do Velké Británie, kde působil v agentuře Associated Press. Po návratu do Československa 1970 dokončil studium a získal titul PhDr.
V období normalizace působil opět v ČST jako redaktor a režisér, mimo jiné pro ni komentoval i tři lety Apolla k Měsíci, byl rovněž spolupracovníkem časopisu Technický magazín.
Pod pseudonymem Vladimír Silný psal scénáře k populárně naučným pořadům a televizním inscenacím, známý je především pořad Okna vesmíru dokořán. Pod přezdívkou Jakub Stein přispíval i do samizdatových časopisů.
Po listopadu 1989 se 1990 stal mluvčím Občanského fóra a také hlavním dramaturgem jeho volební kampaně. 1991 byl ještě krátce mluvčím Občanského hnutí, pak vlády České republiky a poradcem tehdejšího premiéra Petra Pitharta (1941). Ve výběrovém řízení usiloval o post ředitele České televize, ale byl poražen Ivem Mathém (1951).
4. února 1993 získala společnost CET 21 s jeho projektem, v němž nabízel televizi s programem ve stylu ČT2, od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) licenci na celoplošný kanál. Televize Nova s pomocí amerického investora CME začala vysílat v únoru 1994, leč její program byl od vítězného projektu velmi odlišný.
Přesto se Železnému nikdo nepostavil a ten mohl začít budovat své mediální impérium. Nova se stala brzy nejsledovanějším tuzemským kanálem. On sám na něm měl vlastní pořad Volejte řediteli, v němž odpovídal na dotazy diváků, ale také komentoval politiku nebo rozhodnutí RRTV. Kvůli tomu bylo proti němu vedeno 1998 řízení o odebrání licence, které však nakonec bylo zastaveno.
1999 se ve zlém rozešel s investorem CME a přestěhoval Novu z Měšťanské besedy na Barrandov. Kvůli tomu se konaly tři mezinárodní arbitráže. Jednu z nich český stát prohrál a musel zahraničnímu investorovi zaplatit zhruba 10 miliard korun.
2002 firma PPF Petra Kellnera (†2021) koupila od původních společníků CET 21 jejich podíly, a stala se tak majoritním vlastníkem držitele licence TV Nova. Později i uhradila dluhy z arbitráže a 14. května 2003 byl Železný z postu ředitele televize odvolán.
V únoru 2012 média informovala o tom, že vstoupil menšinovým vlastnickým podílem do společnosti vlastnící licenci na TV Pohoda.
V listopadu 2013 nastoupil do funkce generálního ředitele TV Barrandov. Nahradil v ní Jaromíra Soukupa (1969), který se vedení ujal v červnu téhož roku. Mimo jiné prodloužil hlavní zpravodajskou relaci a zavedl pořad Volejte Železnému. Po pěti měsících ve funkci však skončil.
V roce 2017 se stal spoluvlastníkem připravované, a nakonec nerealizované, zpravodajské televize z24.
Politika
Do ní vstoupil v roce 2002 kandidaturou do Senátu Parlamentu ČR v obvodu Znojmo za hnutí NEZÁVISLÍ a byl zvolen již v prvním kole.
2004 kandidoval za NEZÁVISLÉ do Evropského parlamentu. Hnutí získalo překvapivě 2 křesla a on se stal europoslancem.
O rok později založil novou politickou stranu Nezávislí demokraté (NEZ/DEM) a byl zvolen jejím předsedou. Jako lídr pak kandidoval 2006 ve sněmovních volbách, v nichž neuspěl. Zmíněnou funkci vykonával do února 2015, kdy subjekt zanikl.
V lednu 2009 v ČR zaregistroval značku Libertas.cz jako českou pobočku euroskeptické strany Libertas.eu, založené irským podnikatelem Declanem Ganleyem (1968). V březnu 2009 bylo ohlášeno, že tato partaj bude kandidovat do Evropského parlamentu pod vedením Vlastimila Tlustého (1955). Železný se stal dvojkou i přes to, že byl pravomocně odsouzený za podvody při dovozu obrazů k dvouletému podmíněnému trestu + pětimilionové pokutě za trestný čin krácení daní ve výši téměř šesti milionů korun.
Ve volbách do Senátu PČR 2014 kandidoval za Nezávislé demokraty v oblíbeném obvodu Znojmo, ale nepostoupil ani do kola druhého.
Ve volbách do Senátu PČR 2020 kandidoval jako nestraník za hnutí Trikolóra znovu ve znojemském obvodu, ale opět nepostoupil do druhého kola.
Osobní život
V Kujbyševu si jeho otec (†1991), příslušník československých jednotek v zahraničí, které bojovaly proti nacistickému Německu, léčil zranění, která utrpěl při bojích pod Charkovem.
1999 od něj odešla první manželka Marta Davouze (†2018). Teprve v lednu 2001 se s touto skutečností smířil a přistoupil na rozvod.
S ní měl dva syny, Davida (†2023) a mladšího Jakuba (1977), moderátora ČT.
V listopadu 2003 se oženil s Konstancií Záhorkovou (1977), o třicet dva let mladší bývalou sekretářkou. Mají dceru Ester (2007) a syna Benjamina (2010).
Tvrdí, že se považuje za neortodoxně věřícího žida, s velkými sympatiemi k Izraeli.
Je sběratel výtvarného umění. 2005 např. koupil za 3,6 milionu korun obraz od Rudolfa Kremličky (†1932) z roku 1919 s názvem Po koupeli. Kromě toho mezi jeho záliby patří i víno, vinohradnictví, sportovní střelba a fotografování.
Oficiální profil na Facebooku
